…tak se jmenovalo představení, které absolvovali 26. září v SVČ Rýmařov naši žáci sedmých, osmých, devátých tříd a tady jsou postřehy některých dětí:

,,Film se mi líbil. Je pěkné, že někdo dokáže takhle pomáhat lidem. U některých scén jsem měla slzy na krajíčku, bylo to dojemné. Myslím si, že Winton a jeho život může inspirovat mnoho lidí. Posláním tohoto filmu bylo abychom si uvědomili, že i malá pomoc se počítá. Neměli bychom myslet jen na sebe. Bylo zajímavé vidět ty staré záběry a fotografie. Niky byl chytrý a moc hodný člověk, škoda, že takových lidí je tu málo. Před filmem jsem o něm už slyšela, ale nevěděla jsem co dokázal. Film mi to vysvětlil a dozvěděla jsem se nové informace. Zajímavá byla i závěrečná debata a odpovědi na otázky k filmu. Jsem ráda, že jsem měla možnost tento film vidět a určitě nejsem jediná.“
Anna Sedláčková.  

,,Na to, že nemám ráda takové dokumenty, tak tohle mě celkem bavilo. Ten muž, o kterém to bylo, zachránil dost lidí, nebo spíš dětí z táborů a převážel je do adoptivních rodin. Rodiče od těch dětí je nabalily a odvezli na nádraží, kde ty děti dostaly takové cedulky s čísly, pak nasedli do vlaku a odjeli k těm adoptivním rodinám. Na konci nám ukazovali nějakou show, kde ten muž byl a seděli tam s ním i diváci a někteří z nich byli právě ty děti, které zachránil. To se mi moc líbilo. Tenhle ten muž byl podle mě hrdina, že prostě kvůli cizím dětem udělal skoro všechno. Jako třeba, že jim nechal udělat falešné papíry, aby mohli odcestovat právě do těch adoptivních rodin. Tenhle muž hrdina umřel ve 106 letech. Dost by mě zajímalo, kolik těch dětí přežilo ještě do dnes. Bylo by fajn si s někým takovým promluvit a zeptat se ho na všechno, co si prožil.“
Tereza Slížková.  

,,Včera jsme se byli podívat na film Síla lidskosti. Film byl o Niky Wintonovi. Byl podle mě hrdina. Zachránil tolik dětí, i když nemusel. Vozil české děti do Anglie, dokonce jim některé doklady zfalšoval a tím je zachraňoval. České děti žily v Anglii u rodin, které neznaly a neuměly náš jazyk. A ty rodiny je milovaly a staraly se o ně. Neumím si představit, že bych opustila rodiče a jela k jiné rodině, do země, kterou neznám. Když se děti asi po šesti letech vrátily a hledaly rodiče, tak je většina nenašla. Vážně to musí být hrozné ztratit rodiče. Film se mi líbil, nejvíc se mi líbil ten konec, když ho pozvali do televize a všechny ty děti, které zachránil, se vedle něj postavily, nebo když ta paní četla o té Věře, a ona seděla vedle něj. Bylo to hrozně pěkné.“
Tereza Krejčová.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *