,,Dne 29. 3. jsme navštívili Sociálně terapeutickou dílnu v Rýmařově. Z počátku jsem se bála, jak se budou k nám tito lidé chovat, když tam přijedeme, ale překvapilo mě, jak jsou to dobří lidé. Byli moc milí. Přivítali nás s úsměvem a dobrou náladou. Furt se smáli, a to je na nich to pěkné, že i přes to, jak prožívají život, mají dobrou náladu. Nechápu, jak je někteří lidé odsuzují za to, jací jsou, nebo jak se chovají a vypadají. Někdy jsou i tito lidé lepší, než ti normální a lépe se i chovají. Bohužel se takto narodili a nemůžou za to. Překvapilo mě i to, že jsou hodně vynalézaví a tolik toho dokážou vyrobit, co i třeba normální člověk nedokáže, jako například pletení košíků, které tam vyrábějí. Nejdřív jsme byli v dílnách, kde šili a tkali, to jsme si mohli i vyzkoušet. Jeden z klientů byl strašně hodný a furt si s námi povídal. Dále jsme byli navštívit další dílny, kde vyráběli výrobky ze dřeva a pletli košíky, které jsme mohli i my vyzkoušet plést. I v těchto dílnách byli klienti strašně šikovní a příjemní. Nakonec jsme šli do občerstvení Buřinka, kde chodí tito lidé pomáhat, především uklízet a aby se dostali do společnosti ostatních. Tento výlet se mi líbil, protože jsem viděla, jak tito lidé žijí a pracují. Zkrátka jsou to dobří lidé s dobrým srdcem.“     

Zuzka Sýkorová

,,Byli jsme v dílnách pro postižené děti i dospělé, je to tam od 15 let po základním vzdělání, do  65 let. Učí se tam připravit postižené jak pracovat, navyknout je práci. Mají svoje dílny, kde se učí plést košíky, vyrábět ze dřeva a pak to prodávat. Brousí a natírají lavičky, které jsou po Rýmařově. Začalo mě to hodně zajímat, jsem rád, že jsem to mohl vidět a vím, jak to doopravdy je. Možná v budoucnu bych jim taky nějak pomoct. Mají také hospodu Buřinku, kde se učí vařit, nějak vypomáhat. Můžete si tam zahrát pinec, nebo fotbálek, dát si dobré jídlo, nebo si koupit i ty výrobky postižených. Jsou velice milí a můžete si s nimi normálně promluvit, poptat se jich, co je baví a tak. Mě třeba zaujal Franta, chtěl by se naučit na snowboardu, nebo na skejtu, chtěl by vyzkoušet všechno, ale nemůže. V tom bych mu chtěl pomoct naučit ho to, ať je šťastný. Myslím si ale, že tam, kde je teď, mu je dobře a všem, co tam jsou. Velmi mě to zaujalo a chtěl bych se tam ještě podívat.“    Víťa Juráň

,,Když jsme tam přišli, tak to na mě zapůsobilo dost překvapivě, vůbec jsem nečekal, že to tam bude vypadat tak, jak jsme to viděli a už bych si ani netipl, že budou mít dílny různě po městě. Udivilo mě, co i přes jejich potíže zvládnou. Také jsem byl velmi nervózní, měl jsem pocit jako by mi někdo zakázal se smát. Měl jsem strach, že je nějak urazím, proto jsem moc nemluvil. Nerad jsem v blízkosti podobných lidí, ale tohle bylo hodně poučné a celkem i zábavné.“   

Radek Šafář

,,Dřív jsem na tyhle lidi koukala jinak, dnes už ale vím, že jsou stejní lidé jako ostatní a nikdo by je neměl odsuzovat, protože nikdy nevíte, kdy se to stane vám, či někomu z vaší rodiny“     

Julie Suchá

,,Cením si toho, že lidé co s nimi prAcují, to zvládají tak dobře a je dobře, že takové místo pro ně existuje“  

Naty Gnebusová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *